Že nároky na ženu, tuto vznešenou a jedinečnou bytost, v dnešní společnosti jsou stále vyšší a vyšší, není třeba zdůrazňovat a je velmi těžké na tohle téma říct cokoliv, co by už nebylo vysloveno. A jak jsou leckdy kruté požadavky dnešní společnosti??? Jsi tlustá? Musíš zhubnout! Jsi hubená? Není Tě za co chytit! Jsi škaredá? Máš smůlu, nejsi dost reprezentativní! Malá prsa? Rychle, augmentace! Nedej Bože přespříliš velká? Šup, zmenšit! Co ta celulitida…A co když jsi přece jen pěkná? Musíš být automaticky hloupá…Když jsi pěkná a máš navíc solidní postavení? Musela jsi ho získat „jistými“ praktikami…Když se oblečeš pohodlně? Neberou Tě vážně… když se oblečeš vyzývavě? Jsi nazývána „štětkou“… Mohla bych pokračovat do nekonečna…Tak se tedy ptám, která je to ta normální žena, co nemá problém s touto společností? Krása v dnešní společnosti představuje zvláštní otazník, pro mnohé z nás i jistý rozkaz. Kdosi nastolil ideál krásy. Hubenou, dlouhonohou ženu s žádnými boky, bez vrásek a bez starostí. Takový ale život není… Co má tento ideál za následky? Ženy, které jej nesplňují, se trápí, psychiatrické léčebny se plní anorektičkami a bulimičkami a společnost šílí…Kam však zmizela rafinovanost ženské krásy? Kam se poděla ona originalita ženského vzezření? A co se stalo s obdivem k šarmu a charismatu osobnosti? Zůstala nám tu jen kila… a oči pro pláč, že „nevypadáme tak jako „ony“, a tudíž nejsme přitažlivé…“. Není smutné to, že spousta žen veškeré své peníze utratí za plastické operace, kosmetické přípravky nebo značkové oblečení? Copak je opravdu krása v životě ženy to nejdůležitější? Samozřejmě každá žena se chce svému okolí líbit. Ale i zde platí, všeho s rozumem, nic se nemá přehánět a extrémy nejsou dobré ani na jedné straně. Úkolem moderní ženy se tak stává né usilování o dokonalou krásu, ta se časem rozplyne, ať chceme nebo ne, ale usilování o duševní pohodu. Mezi věci, které k ní patří, má jistě i krása své nezastupitelné místo, ale zkrátka není zdaleka první. Tam si každá žena musí zasadit svůj vlastní cíl života. Proto si myslím, že i pokud nesplňujeme zrovna míry 90–60–90, nemusíme se trápit. Nejenom, že se jistě najde i pro nás muž, který by nás na rukou nosil, protože každá z nás je krásná, ale také proto, že víc než krása se cení UPŘÍMNOST, INTELIGENCE a LASKAVOST. Není lepší věřit, že žádný ideál krásy neexistuje? Buďme zkrátka své a nebojme se toho!
Samostatná práce do ARTETERAPIE
N. F., (kdysi) 2. ročník PA
